Krajina s motylem - N.Szmyt
Krajina s motylem - N.Szmyt
Nina Szmyt
KRAJINA S MOTÝLEM (z poslkého originálu Uwierzyć w motyle, Śrem 1996 a Twe biblifne imię, Śrem 1999). Přeložil Richard Sobotka
Vydal Městský úřed a Městka knihovna v Rožnově pod Radhostěm Použity pôvodní ilustrace Marty Kalkowské. V češtině vydání pivní.
1999
Svět mlčí bezhlasým tichem
-myslela jsem až do včera -
kdy se náhle rozezvučel.
kdy se náhle rozezvučel.
Dnes ke mně promluvil
všemi možnými hlasy;
všemi možnými hlasy;
- šelestem listopadu
- zpěvem spadaného listí
- třepotem křídel zatoulaného kdes po létě blankytného motýb.
Tak neskutečný byl
Tak neskutečný byl
že uloupla jsem kousíček nebe
zcsadila do stříbrného drátku
a krásného motýla zavěsila do okna.
Teď hledím na svět
prizmatem blankytu
slyším hlasy
rozpoznávám zvuky
zpívám.
zcsadila do stříbrného drátku
a krásného motýla zavěsila do okna.
Teď hledím na svět
prizmatem blankytu
slyším hlasy
rozpoznávám zvuky
zpívám.
Stále nemohu uvěřit, blankytný motýlku.
(prosinec 95.)
(prosinec 95.)
MÉMU RODNÉMU MĚSTU
Osamělá v uličkách Paříže
zmáčená africkým deštěm,
vím, že kdes za pouští i oceány,
zmáčená africkým deštěm,
vím, že kdes za pouští i oceány,
mé jen mé polské město je.
Nenahradí je ostrovy žhnoucí vulkánem,
ani Wembley, ai York, ani Paříž,
ani pláž zlatá jak slunce,
nic mi nenahradí...
ani Wembley, ai York, ani Paříž,
ani pláž zlatá jak slunce,
nic mi nenahradí...
gotické stavby,
promenádu po břehu řeky,
dveře zarostlé planými růžemi,
venkovské louky a srny smutnooké,
kde sedmikrásky hladí bosé nohy.
promenádu po břehu řeky,
dveře zarostlé planými růžemi,
venkovské louky a srny smutnooké,
kde sedmikrásky hladí bosé nohy.
Náměstí s radnicí a hodinami.
Nový chodník láká k procházce,
útulná hospůdka, za barem soused,
na dvorku kulhavý pes mne vítá.
Nový chodník láká k procházce,
útulná hospůdka, za barem soused,
na dvorku kulhavý pes mne vítá.
Mám zde svou školu, zahradu, město,
obchůdek s chlebem, matčin hrob na hřbitově,
psací stůl, balkón s lavičkou,
i měsíc, co se při úplňku třpytí až zpívá.
obchůdek s chlebem, matčin hrob na hřbitově,
psací stůl, balkón s lavičkou,
i měsíc, co se při úplňku třpytí až zpívá.
TEHDY
pocítila jsem na sobě pohanu
a bídu let
a bídu let
úzké uličky s křivými chodníky
poměřovaly celý svět
poměřovaly celý svět
v obchůdku na rohu
vcházelo se tam po dvou schodech
kupovali jsme bombóny za 20 grošů
na plácku u mlýna kvetl akát
s Lucií co zemřela mladá
trhaly jsme jeho bílé květy
s Lucií co zemřela mladá
trhaly jsme jeho bílé květy
tehdy
pihovatí kluci s lopatkami v rukou
byli hrdiny dne
byli hrdiny dne
tehdy
skotačily jsme v zeleni
v máji sbíraly chrousty do krabiček od zápalek
plakaly láskou pod šeříkem
plakaly láskou pod šeříkem
tehdy...
teď už je všechno jinak
DB